#feellikeshitinasec

To jste takhle v pátek třináctého po náročném týdnu úplně grogy. Jste tak utahaní, že vás ráno probudilo, jak často jste i během spánku zívali. V koupelně vás pak dorazí pohled do zrcadla. Obličej máte plný pupínků od těch smrtících dávek vitamínu C, které si neustále ordinujete. Chřipková to kolem vás tak pokosila, že na vás už zkrátka nevystačilo to privilegium “hodit se marod”. Přes veškerou snahu a nesmyslně drahou kosmetiku (kde jsou ty slibovaný zázraky, hm?) dnes prostě nebudete vypadat svěže. Nebudete vypadat ani dobře, nebudete jednoduše vypadat nijak.

Ale jdete a bojujete. Z posledních sil se doploužíte do práce s vidinou teplého křesla a hrnce kafe. Tušíte, že se to bude dát nějak zvládnout, protože je pátek třináctého, na což se budou všichni vymlouvat a dobrovolně se té práci budou spíš vyhybat, protože co kdyby náhodou… jenže ono nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.

Jako nejde o život, takže nejde o nic, že jo, ale že bych zrovna dnes musela potkat až omamně nádhernou Olgu, mi přijde nepřiměřeně krutý. Ta bytost je tak přirozeně nádherná, že jsem ochotná uvažovat, zda by to s holkama nebylo lepší než s klukama. Vážně je překrásná. Tak moc, že absolutně netuším, jak to dneska dám. Mám oholené nohy, upravené nehty, řasenku a vlasy v ucházejícím stavu, že jsem zatím nemusela sáhnout po culíku. Jenže to nestačí. Dnes prostě ne, i kdybych se na hlavu stavěla. Kdo to nezažil, nepochopí. Nepochopí tenhle stav naprostého zoufalství, ze kterého vás nikdo a nic nemůže vytáhnout. Vlastně se to může jen zhoršovat, a to tak dlouho, až to najednou zmizí. No, nedivím se mužům, ženská psychika je vážně nářez. Dělá si zkrátka co chce.

Jdu si teda dotrpět to svoje malé drama, abych mohla tu svoji dnešní housenkovskou kuklu zahodit a snad se s nadcházejícím víkendem vyloupnout do nějaké přijatelnější podoby, nebo spíš mentální polohy. Nakonec říká se, že život začíná až v pátek večer. Tak uvidíme.

Zatím čáu ;)